Intenzita světla a doba svícení dávají dohromady denní světelný součet (DLI), který tvoje rostlina dostane. Počítej oběma směry — z PPFD na DLI, nebo z cílového DLI zpět na potřebné PPFD.
Doba svícení váží stejně jako intenzita, a proto tu stojí jako vstupní pole, ne jako předpoklad. Stejné svítidlo dá při 18 hodinách o polovinu vyšší denní součet než při 12 hodinách.
| Fáze | DLI (mol/m²/d) | odpovídá PPFD (µmol/m²/s) |
|---|---|---|
| Řízky / sazenice | 10–20 | 154–309 při 18 hodinách |
| Růst | 20–40 | 309–617 při 18 hodinách |
| Květ | 30–45 | 694–1 042 při 12 hodinách |
Tyto kalkulačky ti dávají orientační hodnoty, se kterými můžeš dál pracovat. Nenahrazují měření na místě ani odbornou radu — všechny údaje bez záruky.
DLI je zkratka anglického daily light integral, česky denní světelný součet. Je to celkové množství využitelných světelných částic, které rostlina dostane za celý den, vyjádřené v molech na metr čtvereční a den.
PPFD je okamžitá hodnota — kolik světla dopadá právě teď. DLI je denní součet. Ten rozdíl je zásadní, protože rostlina nereaguje na špičku jedné vteřiny, ale na to, co se za den nasčítá. Silné svítidlo, které svítí krátce, může dát stejný součet jako slabší, které svítí dlouho.
Výpočet je jednoduchý: DLI = PPFD × hodiny × 3 600 ÷ 1 000 000. Číslo 3 600 převádí sekundy na hodiny, milion převádí mikromoly na moly. Ve výsledku z toho zbude pravidlo, které si zapamatuješ zpaměti: DLI = PPFD × hodiny × 0,0036.
Příklad: 600 µmol/m²/s při 18 hodinách svícení dá 600 × 18 × 0,0036 = 38,88 mol/m²/d. A obráceně: chceš-li 40 molů při 18 hodinách, potřebuješ 40 × 1 000 000 ÷ (18 × 3 600) ≈ 617 µmol/m²/s. Přesně to spočítá obrácený směr nahoře.
Řízky a sazenice si vystačí s 10 až 20 mol/m²/d — jejich kořenový systém víc zatím nezpracuje. V růstu je rozsah 20 až 40 molů při 18 hodinách svícení a v květu 30 až 45 molů při 12 hodinách.
Že květ musí vyšší součet nastřádat za méně hodin, ukazuje tabulka nahoře: stejné DLI za 12 hodin místo 18 vyžaduje jedenapůlkrát vyšší intenzitu. Proto u každé orientační hodnoty stojí i počet hodin — číslo DLI bez doby svícení se nedá přepočítat.
Nad 45 molů se to vyplatí jen s přidaným CO₂. Bez dohnojování už se přidané světlo do rostliny nedostane; zůstane jen na účtu za elektřinu.
Kdo si položí vedle sebe pár zdrojů, najde pro stejnou fázi čísla, která se hodně rozcházejí. Skoro vždycky za tím stojí dvě věci, které se neuvádějí.
Zaprvé doba svícení. Řada tabulek uvádí DLI, aniž by řekla, ke kolika hodinám se vztahuje. Jenže 30 molů za 12 hodin a 30 molů za 18 hodin vyžaduje úplně jiné svítidlo. Proto u nás v každém řádku stojí i počet hodin.
Zadruhé CO₂. Vysoké hodnoty, na které občas narazíš — některé české zdroje uvádějí pro květ 40 až 60 molů —, pocházejí z pěstíren s dohnojováním CO₂. Bez něj žádný spolehlivý zdroj nejde nad zhruba 50 a nad 55 už světlo spíš škodí, než pomáhá. Když se ta podmínka vynechá, vypadá takové číslo jako obecné doporučení, přestože jím není.
Podrobnější české tabulky, které rozlišují fáze, ostatně končí níž: pro vegetativní růst uvádějí zhruba 19 až 32 molů a pro květ 34 až 43 — to se s naším rozsahem 30 až 45 kryje. Rozpor tedy není mezi zdroji, ale mezi tím, jestli se počítá s CO₂, nebo bez něj.
V růstu je běžných 18 hodin; někteří pěstitelé jdou na 20 nebo i 24. Nad 18 hodin už to moc nepřidá, zatímco náklady na elektřinu rostou lineárně dál — kolik to dělá, spočítáš v kalkulačce spotřeby elektřiny.
V květu určuje den režim 12/12, a to není volná volba: kvetení řídí perioda tmy. Pokud tam chceš vyšší součet, musí přijít z intenzity, ne z většího počtu hodin. Občas se pracuje i s 13 hodinami, což početně dá zhruba o osm procent vyšší denní součet — jestli to rostlina v květu skutečně zúročí, je ale jiná otázka než to, jestli výpočet sedí.
Pro samonakvétací odrůdy to neplatí. Kvetou podle času, ne podle světla, a většinou běží celé pěstování na 18 nebo 20 hodinách. Díky tomu dosáhnou vysokého denního součtu při poměrně klidných hodnotách PPFD — zkus si kalkulačku nahoře přepnout na 20 hodin a rozdíl uvidíš hned. I zkrácené režimy jako 11/13 nebo 10/14, které někdo jede v pozdním květu, denním součtem znatelně pohnou: z 12 na 11 hodin stojí při stejném svítidle přes osm procent DLI. Kdo s tím experimentuje, měl by si to raději spočítat než odhadovat.
Víc světla funguje jen do určitého bodu. Bez dohnojování CO₂ leží horní hranice kolem 45 až 50 mol/m²/d; nad ní už rostlina fotony nezpracuje a přebytek se ztratí jako teplo a stres.
Viditelné příznaky jsou vybělení světlem na horních palicích — vybledlá, skoro bílá místa — a listy, které se stáčejí nahoru. Když v tom budeš pokračovat příliš dlouho, bude tě to stát úrodu, místo aby ti nějakou přineslo. Pokud výnos přestane růst spolu s přidaným světlem, je omezení někde jinde: u CO₂, u živin nebo u teploty.
Směrem dolů je hranice měkčí, ale stejně reálná: pod zhruba 10 mol/m²/d se rostlina za světlem táhne. Dělá dlouhá internodia a tenké stonky — a to se později už nespraví. Málo světla je tak z těch dvou chyb ta dražší.
Měř PPFD ve výšce vrcholků a na více místech — uprostřed pod svítidlem a v rozích. Ber průměr, ne špičku: rostlina v rohu pěstírny roste s tím, co dopadá tam, ne s tím, co dostane střed. Pokud máš jen luxmetr, převeď měření nejdřív pomocí kalkulačky lux → PPFD.
Zajímavé začne být DLI teprve v průběhu celého pěstování. Svítidlo jde nahoru nebo dolů, rostliny se natahují ke světlu a ke konci je zápoj hustší — stejné svítidlo dá v osmém týdnu jiné PPFD než ve druhém. Kdo si hodnotu ukládá ke každému záznamu v deníku, tenhle vývoj uvidí a může ho položit vedle výnosu a klimatu.
A ještě jedna praktická věc: měř až po zahřátí svítidla, ne hned po zapnutí. LED i výbojky nabíhají několik minut a čerstvě zapnuté měření bývá o pár procent vedle.
DLI = PPFD × hodiny svícení × 0,0036. Příklad: 600 µmol/m²/s při 18 hodinách dá 38,88 mol/m²/d. Přesně: PPFD × hodiny × 3 600 ÷ 1 000 000 — číslo 3 600 převádí sekundy na hodiny, milion mikromoly na moly.
DLI je zkratka anglického daily light integral. Česky se pro totéž používá hned několik opisů — denní světelný součet, denní světelný příděl i denní úhrn světla —, žádný z nich se ale neprosadil natolik, aby zkratku nahradil. V pěstitelských textech i na měřicích přístrojích proto najdeš prakticky vždycky „DLI". Význam je u všech stejný: kolik využitelného světla rostlina dostane za celý den, v molech na metr čtvereční.
Orientačně: řízky a sazenice 10–20 mol/m²/d, růst 20–40 molů při 18 hodinách svícení a květ 30–45 molů při 12 hodinách. Nad 45 molů se přidané světlo vyplatí jen s dohnojováním CO₂. ⚠ Narazíš i na doporučení 40 až 60 molů pro květ — ta pocházejí z pěstíren s CO₂ a bez něj neplatí.
Protože stejné DLI znamená při jiném počtu hodin úplně jiné svítidlo. 30 molů za 12 hodin vyžaduje intenzitu kolem 694 µmol/m²/s, zatímco 30 molů za 18 hodin jen kolem 463. Tabulka, která uvádí DLI bez hodin, se proto nedá přepočítat na konkrétní svítidlo — a právě odtud pramení většina rozporů mezi zdroji.
PPFD je okamžitá hodnota: kolik světla dopadá právě teď, v µmol/m²/s. DLI tuhle hodnotu sečte za celou dobu svícení a udává se v mol/m²/d. Rostlina reaguje na denní součet, ne na okamžitou špičku — silné svítidlo na krátko může dát stejné DLI jako slabší na dlouho.
V růstu ano, do zhruba 18 hodin. V květu ne: režim 12/12 řídí kvetení periodou tmy, takže vyšší denní součet tam musí přijít z intenzity. Výjimkou jsou samonakvétací odrůdy — ty kvetou podle času, a tak můžou celé pěstování běžet na 18 nebo 20 hodinách.
Bez CO₂ leží strop kolem 45 až 50 mol/m²/d. Nad ním se přebytečné světlo mění na teplo a stres: na horních palicích se objeví vybělená, skoro bílá místa a listy se stáčejí nahoru. Výnos tím neroste, naopak klesá. Směrem dolů je hranice měkčí, ale pod zhruba 10 moly se rostlina za světlem táhne — a to už se nespraví.
Ano. Tato kalkulačka používá stejný vzorec i stejné hranice zón jako kalkulačka DLI v aplikaci CRIS, včetně obou směrů výpočtu. V aplikaci si navíc můžeš hodnotu uložit ke každému záznamu v deníku a sledovat, jak se v průběhu pěstování mění.